Konec měsíce, další semestr, četba, a tak dále...
28. února 2016 v 21:40 | Barbora
|
Blog
Je tu konec února, to znamená, že už mám za sebou další narozeniny. No jo, už je mi 21. Už se mi honí hlavou ty kecy rodičů a prarodičů - že jim to číslo věku narůstá nějak moc rychle, ani nevědí jak. Stává se vám taky, že si občas nemůžete vzpomenout, kolik vám je? Je to smutné, že se mi to stává už teď.
Přitom bych měla být v rozkvětu mládí.
Přitom bych měla být v rozkvětu mládí.Jak už jsem zmínila, už mi začal letní semestr a 14 dní už zase zařezávám ve škole. A to jsem po zkouškách říkala, jak už chci do školy, že už nevím, co mám doma dělat. Teď by mi zase bodlo nějaké volno, které bych minimálně z poloviny prospala. Každý den brzo ráno se seberu, odjedu vlakem do školy a večer se zase vrátím. Pořád si stojím za tím, že do konce třeťáku to už vydržím a nebudu na koleji ani na privátě - tak doufám, že mi to vydrží. Ne že by mi bylo spolubydlení s někým proti srsti, ale... Zatím prostě nechci.
Příští týden mě čeká uměleckohistorická exkurze, kterou mám akreditovanou - jedeme na výstavu Tiziana, už se nemůžu dočkat. Přijde mi, že v poslední době kulturu docela opomíjím, což by mělo být asi naopak, když studuju výtvarku.
Co se literatury týče, momentálně čtu Antonína Vondrejce od Karla Matěje Čapka Choda - tuhle knihu málokdo zná. Resp. zatím nikdo, komu jsem název řekla - já ji mám ale jako součást povinné literatury, takže... asi tak jsem se s ní seznámila. Já si ráda přečtu od všeho něco, před pár dny jsem dočetla Mahenova Janošíka a překvapilo mě, že se mi tolik líbil. Je to holt tragédie, u které si sem tam někdo popláče. Ale pořád je to drama, takže tam ty emoce tolik necítíte. Ale chápu, že nářečí odradí leckoho. Ale mě často právě ty části v nářečí baví. Když jsem četla Jiráskovi Psohlavce, tak mě strašně bavil ten chodský dialekt.
Už už se ale chystám na knihu, kterou jsem dostala od kamaráda k narozeninám a to je Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho. Napsal to Douglas Adams, kterého pravděpodobně znáte jako autora Stopařova průvodce po Galaxii, kterého totálně zbožňuju.
To by bylo asi tak všechno k momentálnímu dění v mé hlavě - obvykle se všechno honí kolem knížek ^^. Pokud byste měli něco k doporučení, sem s tím!
Black Sails - piráti, prostitutky a rum
10. února 2016 v 10:33 | Barbora
|
Filmy
Rozhodla jsem se trochu zaplnit rubriku Filmy, i když ne zrovna tradičně, protože budu psát o seriálu. Nebudu kvůli tomu zakládat novou složku, prostě to budu sypat do jednoho.
Od té doby, co jsem začala studovat na VŠ, jsem zkoukla nespočet seriálů. Některé mě přestaly bavit, u jiných jsem zůstala až do konce. Dřív jsem si je stahovala, když už jsem věděla, že mě to bude bavit, můj přítel mi ale ukázal stránky pro online sledování a už skoro nic nestahuju
.
.Chtěla jsem tu zmínit seriál Black Sails. Znáte ho? Je to seriál o pirátech na ostrově Nassau. Na ostrově, který se Království Velké Británie neustále snaží zcivilizovat, ale tohle místo se pořád brání. Ústřední postavou je fešák kapitán Flint, ve třetí sérii mu trošku začne hrabat, ale to nevadí, pořád je to on
.
.
Je to seriál plný pirátů, prostitutek a rumu. Je to prostě super ^^.
Teď začali přidávat třetí sérii, předchozí dvě jsou stále k dispozici. Možná se na to někdy kouknu odznova.
Pod perex ještě přidávám znělku z hlavních titulků, strašně se mi líbí.
Nakupovací maraton s kamarádkou
10. února 2016 v 10:07 | Barbora
|
Blog
Včerejší den se zpořátku nesl v duchu nakupování. Kamarádka mě poprosila, jestli bych s ní nejela do Prahy, tak jsme jely. Kupodivu jsem se vrátila pouze s novými náušničkami, to jsem se dost kousla. Přece jen ale přes rok nemám žádnou brigádu a snažím se ušetřit každou korunu - i když někdy to prostě nejde
. Někdy až moc utrácím za kosmetiku a i knihy.
. Někdy až moc utrácím za kosmetiku a i knihy.
Ale spíš za tu kosmetiku, co se dá dělat. Náušnice se mi strašně líbí, jsou to ty, co máte za ušima tu větší část, která vám vykukuje zpoza boltce, takové si v poslední době kupuje pokaždé, když už, mám to ráda.
Většinou prolézáme Václavák a když tam nic neseženeme, jdeme do Palladia. Já byla ještě krapet rozlámaná z běhání z předchozího dne - tuhle větu bych ještě nedávno napsat nemohla, jsem novorozená běžkyně ^^ - a tak jsem pak už jen seděla u kabinky a komentovala to, co si moje kamarádka zkoušela.
Taky máte ten typ kamarádek, který ať už si zkusí cokoliv, tak si to zkritizuje, podle vás v tom vypadá božsky, protože na vás by to vypadalo jak pytel od brambor, ale ona to stejně vrátí do regálu s tím, že se tam když tak ještě několikrát vrátíte a znova se na to kouknete?
No, byla to s ní zábava, to musím říct.
No, byla to s ní zábava, to musím říct.Dneska bych chtěla asi něco nakreslit, trochu u toho vypustit. Uvidím, když tak to sem možná přidám. Ještě nevím, přidávám to tak jako tak na instagram, takže tady to asi úplně jako obsah článků dávat nebudu... Max jako doplněk.
Začala jsem číst Syna od Jo Nesba, četls jste to někdo? Je to moje prvotina od něj, zatím jsem četla Keplera nebo Larssona, k němu jsem se dostala až teď, jsem zvědavá.
Vám, kdo jste ve škole či v práci, přeju, aby to rychle uteklo, mějte se krásně.
GUILLERMO ARRIAGA: Sladká vůně smrti
8. února 2016 v 10:13 | Barbora
|
Knihy
Užívám si tu pohodu hotových zkoušek a možnost vstávat v deset.
Sladká vůně smrti je kniha, kterou jsem si náhodou koupila v Levných knihách. Chci si udělat radost? Jdu právě tam. Za pár korun dobré knihy, které možná nejsou až tak známé, ale jak je přečtete, zjistíte, že svou hodnotu mají.
Sladká vůně smrti vypráví o smrti dívky - Adely. Žila v malé vesnici, byla jedna z posledních příchozích, kteří se tam přistěhovali, tudíž ji málokdo znal. Ramón ji znal pouze od vidění, líbila se mu, proto se jí zeptal na jméno. Jednoho dne ale všichni křičí Mrtvola! a ohlašují tim právě Adelinu smrt. Kvůli tomu, jak se Ramón choval při nalezení jejího těla, si všichni myslí, že s ní chodil. On ale sotva znal její jméno - jenže řekne to? Ne, nechá lidi, aby jejich románek rozvíjeli podle svého a dokonce se nechá zatáhnout do Adeliny pomsty.
Nebudu tu psát, jak to dopadne, to si popř. můžete dohledat kdekoliv jinde, ale na tom příběhu se mi líbí to, jak si lidi domýšlí a lžou. Aby ale náhodou někdo nepřišel k citové újmě, raději se lži drží a pokračují v tom, ještě k tomu další lži přidávají.
Arriaga je mexický spisovatel, ale dokonce režíruje, píše scénáře i produkuje.
Jedna z jeho další prací je například Amores Perros nebo 21 gramů, oboje jsou již filmové adaptace, na které stojí za to se kouknout - oboje režíroval sám spisovatel.
Je to malá knížečka, já ji přečetla za chvilku, protože mě moc bavila. Doporučuju.

INSTALIFE.BLOG.CZ
7. února 2016 v 13:06 | Barbora
|
Blog
Vítejte na mém nově vytvořeném blogu.
Rozhodla jsem se tak učinit proto, že mě baví se v blogové sféře pohybovat a chybí mi to. Neplánuji vytvořit nic jiného než osobní blog, na kterém budu zveřejňovat to, co mě baví, to, co mě zajímá. Blog.cz jsem si vybrala proto, že s ním umím nejlépe zacházet a dá se dobře přizpůsobit tomu, co autor chce
.
.U názvu jsem se inspirovala hashtagem #instalife, protože v poslední době se nejvíce pohybuji na instagramu a jelikož nemám žádný slušný fotoaparát, budu i fotky na tento blog přidávat skrz něj.
Jakmile zveřejním tento krátký úvod, začnu pracovat na prvním vzhledu tohoto blogu, čím dál více ho budu přizpůsobovat obsahu stránky, který bude bůhvíjaký, zatím mám jen malou představu.
Prozatím se odmlčím a doufám, že se mi to tu podaří nějak zprovoznit
.
.